KTERAK PŘEŽÍT PSYCHOTERAPII
aneb
CO ODPOVÍDÁM KLIENTŮM,
když se mne ptají:
Mám jistotu, že mi pomůžete?
Nemáte jistotu, ale máte naději. Na rozdíl od lékaře Vám nemohu dát pilulku, která by pracovala za Vás. Ani nemám kouzelný proutek. Ale když budeme spolupracovat a dodržovat pravidla, máme velkou naději. Naším nástrojem je rozhovor, slovo, symbol, s tím máme dobré zkušenosti.
Není to troufalost, když mluvíte lidem do života?
Dříve, než jsem se do této profese pustila, už po vysokoškolském studiu, mnoho let jsem strávila povinným výcvikem, kdy jsem sama byla tím, kdo terapii podstupuje a přijímá – to je nezbytný předpoklad každého registrovaného psychoterapeuta. Dávám si dobrý pozor, abych se na klientovi nedopustila, byť v dobré vůli, násilí nebo manipulace. Musím dobře rozpoznat svoje vlastní pocity a přání, abych je jasně odlišila od klientových. Rozhodující jsou pro mne potřeby klienta, nikoli moje vlastní.
Jak dlouho k Vám budu chodit?
Tak dlouho, jak nutno, tak krátce, jak možno. Někteří lidé přijdou párkrát, někteří chodí pár měsíců, jiní několik let. Každé setkání individuální trvá bez deseti minut hodinu, každé sezení skupinové trvá minut devadesát.
Jak můžete pořád ty ostatní lidi poslouchat - budete pak ještě slyšet mne?
Mohu se věnovat jen takovému počtu lidí, který mi ještě dovolí udržet si vnímavost. Jinak by mi hrozilo „vyhoření“ – poškození nástroje – vlastní duše. Jedním ze znamení, že klienta slyším, je to, že na něj někdy myslívám i mimo dobu naší rozmluvy: z terapeutické místnosti přestoupí do mého vnitřního světa. Někdy se mi o klientovi, o klientce, zdá – to je moc dobře: ze snu může vzejít nečekané poznání.... Musím si hlídat svůj pracovní nástroj – svoji vlastní psychiku. A taky si musím hlídat zdravý životní styl a vnitřní poctivost.
Co když na vás někdy dostanu strašný vztek?
Pak by Vás mohlo napadnout okamžitě s terapií přestat, ale to by byla veliká škoda: možná se právě – skrze ten vztek - ocítáte před zlomovým okamžikem. Nebojte se rozzlobit. Možná objevíte něco pro sebe důležitého. Možná se Vám skrze ten případný vztek na mne zpřítomňuje něco dávného, můžete se vyrovnat s nějakým svým starým restem. Nejlépe, když mi všechen ten vztek sdělíte.
Jak poznám, že už mám dost, že už terapii nepotřebuju?
Dokud vás drží vztek, případně nespokojenost s terapií, dokud se hněváte, ještě nejsme hotovi. Terapie by měla přinést schopnost řešit konflikty a potíže, umění nalézat smysl a radost ve vlastním životě – a především mír v duši. Mír není ani nuda ani prázdnota ani konec, mír je plnost všeho dobrého a schopnost unést nedobré. Je to zdroj chutě do života. Pak se můžeme rozloučit a popřát si ve všem dalším hodně štěstí.